Cizíma očima

Cizíma očima III

29. prosince 2012 v 18:36 | Koroshi Hizukimaru + Shirayuki
Další dílek týhle povídky. Moc se to nechytlo, ale mě přijde škoda to tu mít jen tak v PC, třeba to někoho zaujme a přečte si i ty dva díly před tim :)

Cizíma očima II + flashback

4. listopadu 2012 v 20:18 | Koroshi Hizukimaru + Shirayuki
Aaaachjo, taky vám tak blbne blog? Mě se zobrazí každej den že mi blog navštívilo 0 lidí ale ten nikdo tam zanechá komenty :D zajímavé, že? a uplně mi zmizeli rubriky.. jako sou tu, ale nezobrazujou se :D Je to nějaký zgenjutsovaný :/ No nic, dávám sem další část tý nový povídečky :D ItaSasu tam možná někdy v budoucnu bude xD ale zatim ne :D Jo... a upozorňuju že tady už se konečně dozvíte o co go :D A jestli někdo budete typovat upíra tak z vás udělám jashinovu oběť! xD :*


"Pryč… musíme pryč!" Vypískla Konan. Tak moc si přála slunce. Ale věděla, že na něj se spoléhat nemůže. Možná už ho nikdy neuvidí.
,,Jdeme." Nechal její tělo na místě a hned vyběhl ven. Pořád ještě měl hlad, ale vydrží to. Do rána, jestli se toho vůbec dožiju. Rychle zmizel mezi stromy, pryč od toho všeho. Miloval běh. Mohl se soustředit jen na něj, poslouchat tlukot srdce a zrychlený tep. Vnímal, jak mu země pod nohama ubíhala. Uspávající tempo, jak na ni dopadaly jeho nohy. Tma, ve které se mohl skrýt. Zapomenout na okolní svět. Kiba ho následoval, sice neběžel tak rychle, ale zvládal to. A Konan byla taky dost rychlá, téměř mohla konkurovat Sasukemu. Vypadá to… že se šelmy zdrželi v chatičce a dál už nepůjdou. Potravu našli… Jen se pro jistotu ohlédl. Nikoho dalšího už neslyšel. Ale kde zůstanou po zbytek noci? Budou se muset spolehnout na vlastní schopnosti a prostě pokračovat ve tmě. Jemu to tak plně vyhovovalo a nezajímal se o názor ostatních. Když už měl tu otravnou růžovku z krku.
Uplynulo několik dalších hodin, než teprve zastavil. Byla tu malá říčka, čistá. Ale raději se z ní nenapil. Trhnul sebou a úplně znehybněl. Pak se vrhnul po rybě, která proplula nebezpečně blízko kolem něj. Utekla. Tss, další smůla do seznamu už tak dost debilního dne. Kiba chvíli prohlížel okolí, pak přiložil ruce k popraskané kůře stromu a neuvěřitelně hbitě se vyšplhal až do koruny. Konan chvíli uvažovala, pak si všimla, že po vichřicí vyvráceném stromu zeje velká díra, krytá jeho kořeny. Pružně se provlékla dovnitř a přitáhla si rukama kolena k bradě. Pravá paže byla v jednom ohni. Rána od Sasukeho nehtů se zanítila. Vzhlédl od své zábavy a jen nespokojeně plácl rukou do vody. Neměl náladu cokoliv dělat, tak se jen posadil na měkkou půdu a tiše čekal. Napjatě poslouchal zvuky kolem, očima propátrával temnotu. Noci by to měli být krátké. Dokazoval to světlající obzor. Po čtyřech přešel k jednomu stromu a uvelebil se v jeho kořenech. Čas na odpočinek. Bylo už asi před polednem, když se probral. Kiba pořád ležel na stromě a vyhříval se. Zřejmě to byla oblíbená činnost. Konan seděla u vody a s tichým sykáním si vodou vymývala škrábance. Kdyby se někdo dotkl jejího čela, zjistil by, že doslova hoří. Jejím oslabeným tělem zmítala teplota. Infekce v ranách byla ošklivá. Zvedl hlavu a chvíli jen pozoroval dívku u vody. Pak se protáhl a vstal. Teď se bude postupovat dál. Chtěl se co nejdřív dozvědět víc o tomhle místě i o těch lidech. O sobě. Proč se chová tak divně? Rozhodl se zariskovat a nabral do dlaní trochu vody, aby se napil. Nepozoroval na sobě žádné negativní účinky, voda byla pravděpodobně nezávadná. Pak najednou zpozoroval pohyb na stromě kousek od něj. Slunce mu svítilo do očí, což značně zpomalilo jeho reakce. Jako by se ze stromu odloupl kus kůry a snesl se na zem. Pak najednou nabral lidskou barvu... ten úkaz byl šokující. Stál před ním docela vysoký zrzek a obezřetně ho sledoval.
Nevzrušeně ho probodával pohledem. Vypadal docela silně. Docela. Ještě jednou se napil a zase se protáhl. Nepočítal s tím, že mu dotyčný řekne kdo je. Sám by to neudělal. Musel ale instinktivně zvednout hlavu, na druhém břehu s k nim blížili další tři lidé. No vážně, kolik jich tady vlastně je? Čím dál víc začínal mít dojem, že ještě potká hodně lidí. A jestli je sem někdo vysadil úmyslně... Někdo měl divný smysl pro humor. Vyhrají jen ti nejsilnější. Takhle to Sasuke viděl.
,,Chceš něco?" Zrzek naklonil hlavu ke straně a soustředěně přišel oči.
,,Tak copak jsi ty, brouku?" Ani se neptal, spíš to byla řečnická otázka. Další tři... vypadali zvláštně. Jeden měl sytě oranžové rozcuchané vlasy a zvláštně tvarované rty. Další byl blonďák, vypadal docela ohebně. A uprostřed kráčel muž s černými vlasy ledabyle svázanými do culíku, to co na něm vystupovalo bylo ladně dlouhé a štíhlé tělo, od očí se mu pak táhly tmavší čáry.
,,I kdybych to věděl, neřeknu to někomu jako jsi ty." Pohled přesunul na tmavovlasého. I na takovou vzdálenost cítil dosud nejintenzivnější pach... spíš pocit. Něco jako u té modrovlasé holky, jen mnohem... Nevyvolával v něm hlad jako spíš touhu zabíjet. Pro zábavu. Přikrčil se a nevraživě zavrčel.
,,Tak to vyzkoušíme." Usmál se znovu zrzek a pomaleji se zase dostal na strom, kde zůstal viset hlavou dolu... nepochopitelné. Blonďák k Sasukemu vystřelil docela slušnou rychlostí a jeho hladké tělo se lehce mihlo kolem a vyhnulo se jeho ostrým nehtům. Usmál se. Sasuke se ušklíbl. Tohle byla konečně aspoň nějaká výzva. Vyskočil a otočil se. Ty pohyby... Něco mu připomínaly. Uskočil a odrazil se od kmene stromu ve výšce asi tří metrů. Bleskově se tak dostal za světlovasého. Ten ale tiše syknul a ve chvíli tělem skoro ovinul nejbližší strom. Z výšky se na něj znovu ušklíbl. Měl ohyzdně dlouhé a tenké špičáky.. jako jehly.
,,Tak máte někdo nějaký návrh?" Pronesl tiše blondýn. Druhý oranžovovlasý zakroutil hlavou.
,,Mám pár nápadů." Udělal několik kroků směrem k nim. Vražedně zasyčel a odstoupil od něj. Zorničky měl lehce zúžené, zuby zašpičatělé a místo nehtů měl onyxově černé drápy. Neslyšně našlapoval na půdu a obezřetně pozoroval protivníka. Co si o sobě vůbec myslí?
"Sasori, jsem si jistej." Pronesl tiše a melodicky černovlasý na oranžovovlasého, který stál před ním. Kiba a Konan se mezitím někam vytratily. Srabi…
,,Jo, vážně?" opáčil chladně Sasuke a zkoumavě přivřel oči. Sevřel v ruce trochu hlíny. Ten pach... Nejradši by ho zabil. Teď hned.
Ten, kterého černovlásek nazval Sasorim trochu poodstoupil a ohlédl se na něj. Tmavovlasý docela neslyšně přešel až k říčce a upřel na něj temné oči.
Dech měl zrychlený. Byl na pokraji sebeovládání. Tak blízko.. Obezřetně udělal několik "kroků" směrem k neznámému, aniž by z něj spustil pohled. Něco na něm bylo povědomého. Ty oči... Líbili se mu. Zvláštním způsobem ho přitahovaly. Přesto to ale nedával nijak najevo. Záhadný černovlásek se ale docela klidně otočil na svého zrzavého společníka.
,,Jasná kočka." Pak znovu pohled zabodl do Sasukeho.
,,My se asi nebudeme mít moc rádi..." Sám měl problémy se sebekontrolou, ačkoliv by to na něm nikdo téměř nepoznal.
,,Neříkej." Vycenil na něj zuby a s pohrdavým úsměvem od něj ustoupil. Takže takhle to bylo... Kusy skládačky postupně zapadaly dohromady. Všichni se tu chovali jako různá zvířata. Proto z té modrovlasé cítil jídlo... Blonďák se pohyboval jako had, takže musel být... Čím déle nad tím přemýšlel, tím víc mu to nedávalo smysl. Proč by to někdo dělal? Proč by z nich někdo dělal zvířata a pak je vysadil v džungli? Pro zábavu, nejspíš. Přežije nejsilnější. A tihle vypadali silně. Možná až moc. Bude potřeba se jich zbavit. Hlavně toho tmavovlasého.
,,Deš s náma čičinko?" Ušklíbl se na něj blonďatý, který se hned potom představil jako Deidara.
,,Možná..." Zamyslel se. Třeba o tom budou vědět něco dalšího. ,,Mně je to jedno." Postavil se a věnoval poslední pohled svému protivníkovi, než se neslyšně rozběhl po břehu říčky až skrze stromy. Slyšel za sebou ještě Sasoriho smích.
,, ...tak on si chce vybírat směr..." Za necelých pět sekund ho doběhl černovlásek a bez probémů zmizel daleko před ním... ta rychlost byla neskutečná... jeho štíhlé tělo nekladlo vzduchu téměř žádný odpor, silné nohy se bezchybně a tiše odrazily od kluzké hlíny břehu. Nejlepší sprinter... nejrychlejší savec na světě. Úsměv se mu ještě víc rozšířil. Ještě zrychlil a vydal se za ním. Sice ho už od prvního pohledu neměl rád, ale cosi ho nutilo s ním soupeřit. To jak běžel stejně neslyšně... Nejspíš měl taky něco společného se šelmami. Spokojeně vdechl ten pach a vyskočil na jeden ze stromů, dál pak pokračoval nad zemí.
Jeho rychlost, která dosahovala až 100 km v hodině byla doopravdy udivující. Jenže podle pachu se někde otočil a přesprintoval vzdálenost zase zpátky k místu jejich setkání. To poznal Sasuke až kdy uviděl znovu tytéž postavy. Stáli tam dva zrzci, jeden blondýn, černovlasý a ještě jeden s bílými vlasy. A pak tam rozpoznal ještě tu modrovlasou. Konan. Zastavil na okraji spletitého křoví a sedl si na zem. Tak hrát, jo? Prohlížel si všechny ty lidi a snažil se uhádnout, kdo je co za zvíře. Had, chameleón, myš, ještěrka... a nějaká šelma. Podle rychlosti možná gepard.
,,Tak poď!" Zavolal na něj Jeden ze zrzků.
,,Musíme se trochu představit a říct vám, o co tu jde. Vypadáte docela mimo..."
,,Hmm..." Neochotně se přesunul blíž k nim a pořád ještě nedůvěřivě probodával pohledem toho tmavovlasého. Jak se asi jmenuje?
,,Tak jo," ujal se slova blonďák.
,,Myslim že máme všichni stejnej začátek příběhu. Uspávací plyn, zmatení, džungle. O co jde? Pravděpodobně psychicky narušený člověk upravil naše těla a do naší DNA vložil DNA zvířecí. Není zcela jistý důvod. Ale je nás tu dost... jak už jsem se zmiňoval, jsem Deidara a… no upřímně jsem se vyděsil, když jsem poprvé uviděl svůj jazyk." Vyplázl tenký, rozeklaný hadí jazyk a rychle s ním zas vjel zpátky mezi rty. Pak vybídl zrzka.
,,Já sem Pein... ta svině mi napíchla DNA chameleóna." Ukázal že zakončil.
,,Hidan, ponížil mě koněm." Ušklíbl se světlovlasý sympaťák. Tmavovlásek se pohnul, když promluvil, samovolně se Sasukemu v hrdle ozvalo zamručení. Měl tlumený, melodický tón, někdy zněl možná i nevědomky svádivě.
,,Itachi, byl mi přidělen gepard.."
,,Já jsem Sasori, podle těch vláken co mi NAŠTĚSTÍ vedou z prstů usuzuju na pavouka."
,,Ty budeš asi krysa nebo myš, že jo?" Pohlédl Sasori na Konan. Ta jen tiše přikývla. Kiba někam zmizel...
,,Sasuke. Jsem vážně kočka." Znovu se divoce a zároveň samolibě usmál. Už to tak bude. I když byl zrovna za tohle zvíře docela rád. Ještě štěstí, že nemá ocas. Neuměl by si představit život s tím. Už tak si připadal docela nezvykle...

Cizíma očima I

4. listopadu 2012 v 2:19 | Koroshi Hizukimaru + Shirayuki
Tak sme vymysleli zase novou ptákovinu :D První kapitolu sme napsali za den, vim že jsem strašná, pořád začínám nový věci a starý nedopisuju, ale prostě taková sem, no což xD Tak snad se vám to bude líbit, komenty mě i Shira-chan potěší ^^
 
 

Reklama
Reklama