Special High School II

17. ledna 2013 v 14:56 | Koroshi Hizukimaru |  Special High School
Tak další dílek SHS, snad se bude líbit, je o dost kratší, aby se vám to četlo líp, budu ráda za komentáře, abych věděla, jestli má ještě cenu pokračovat ^^ Jenom upozorňuju, že se budete dost těžko v ději orientovat, pokud jste nepřelouskali 'příjmací řízení', které bylo popsané v 1. dílu SHS. Pro ty, kteří by to chtěli napravit, je to TADY. A teď už přeju příjemný počtení, dál slibuju, že už bude víc děje, ale zatím vám musím vykreslit nějaký základní obrázek a i proto je ten první díl vážně dosrt důležitý. Tak co víc psát, snad se vám bude líbit a pokud ano, nechte koment, čím víc z vás si napíše o pokračování, tím dřív bude, to můžu slíbit! xD ;D ^-^ Jinak btw, teď sem viděla obě OVA k Haru wo Daiteita xD To je nejlibovější anime pro yaoistky, fakt že jo x'D




S hlavou plnou nových informací a snětí neroztříděných pocitů a dojmů jsem se vydal spolu s ostatními do samého srdce téhle podivuhodné školy. Pořád jsem tak nějak nemohl uvěřit, že právě mé maličkosti bude umožněno odkrytí tak přísně střežených informací o principu tohoto zřízení. Znovu ty posuvné dveře… a najednou se celá naše, asi šestnáctičlenná skupinka, ocitla v prosvětlené obrovité kruhové hale. Po celém jejím obvodu byla snad stovka dveří z stříbrného, leštěného kovu. Uprostřed byl volný prostor a když jsem došel blíž, dohlédl jsem až úplně dolů, kde se asi v hloubce sto-dvaceti metrů rýsoval perfektně udržovaný park. Byl to podobný efekt, co se používal v mnoha obchodních centrech, co znám. Když jsem se naopak podíval nahoru, zjistil jsem, že nad námi jsou další patra, patrně podobná těm našim… viděl jsem tam spoustu studentů. Na tu dálku a z toho úhlu jsem nemohl pořádně dobře rozpoznat výrazy v jejich obličejích, ale všichni se chovali usměrněně, elegantně a po kružnicové chodbě se pohybovali s jasným cílem. Ten prosklený ovál, který tvořil v podstatě průřez celou kruhovou budovou, měl zevnitř nalepených na stěnách asi patnáct výtahů, kterými se bez pochyby cestovalo z jednoho patra do druhého. Na dveřích, kterými jsem se sem já a celá moje budoucí třída dostali, bylo uměleckým stylem písma doslova vykreslen nápis: Patro 1. Patro pro první ročník studentů v SHS, patro pro nováčky, patro pro nás… a pro MĚ. Pomalu jsem si to začal uvědomovat… uvědomovat si, že sem patřím, že jsem teď součástí toho nesmírně složitého systému. Důležitým článkem řetězce tvořící vizáž a prestiž Special High School. Po dvou letech snažení jsem to konečně dokázal… hned mi na mysli vytanula slova naší chemikářky. Měl jsem tu ženskou docela rád… "Dostat se na vysokou školu není těžké… horší je odtamtud nevylítnout. A co se týče SHS, tady je to trochu jinak… je nesmírně těžké se tam dostat a stejně složité, možná ještě víc, se tam udržet…" Jako bych jí slyšel.
"Páni…"
"No tyvado…" Kolem mě se ozývaly hlasité projevy úžasu nad tím pohledem. Ta jediná široká chodba, která tu vedla, samozřejmě nebyla holá, bez ničeho. Lemovaly ji pohodlné lavičky z třešňového dřeva, postávali tu bělostné květináče s přesnými zmenšeninami stromů, zábradlí, které obepínalo onen skleněný válec, bylo porostlé zvláštním typem popínavé rostliny s temně zelenými listy s žlutým žilkováním a rudo-modrými kvítky. Po pravdě jsem sám měl co dělat, abych nahlas neprojevil své překvapení. Ani ve snu by mě nenapadlo, že něco tak monumentálního, jako TOHLE se skrývá za zdmi Esháeska. Po naší chodbě se pohybovali další studenti… byli si trochu nejistí, ale vypadali určitě rozhodněji, než naše skupinka. Odhadl jsem, že to budou studenti z jiných tříd prvního ročníku. Asi za deset minut se většina z nás jakž takž probrala a začala zase prakticky uvažovat. Světlovlasá dívčina s modravýma očima a tenkými rty, která postávala vedle mě promluvila ke všem nejistým vyšším, ale příjemným hlasem.
"Kam máme teď jít…?"
"Neříkal že do pokojů a tam si odpočinout?" Odvětila jí jiná dívka. Byla o něco vyšší, měla bezchybnou postavu, tmavě hnědé oči a oříškově světlé rovné vlasy.
"Ale kde…" Zeptal jsem se trochu tišeji, než jsem měl obvykle ve zvyku. Ne, nebyl jsem stydlivý, ale nynější okolnosti mě lehce vyvedly z míry.
"HELE!" Zavolal na nás jeden kluk, mimochodem taky moc hezký, jak jinak, - jinak by nebyl vybrán na studium v SHS. Stál před otevřenými dveřmi a na nich bylo napsáno dnešní datum. Dveře vedly do rovné dlouhé chodby na jejíž obou stranách stály dveře s vykreslenými kombinacemi čísel. Skupinkou, jejíž součástí jsem byl i já, se rozlehlo vzrušené šeptání. Většina z nás se už jistě a nedočkavě vydala za tím klukem - objevitelem, ostatní nás po chvíli také následovali. V chodbě s pokoji se rozproudil a zesílil hovor - většina ze studentů hledala svého spolubydlícího. Já nehledal. Můj spolubydlící už by tam měl být… Došel jsem až tam, kde na dveřích stálo číslo sedm a nula. Ta nula musela být zřejmě přidělená JEMU. To je vše, co jsem věděl, že je to chlapec a že jednou propadl, ačkoliv ten uvádějící muž vzápětí přiznal, že propadnout není možné a tohle byla speciální situace… třeba se dozvím víc. Byl jsem zvědavý, to nepopírám. Tašku s oblečením jsem si položil na zem a do ruky si vzal svoji studentskou kartu, abych mohl opsat kód na elektroniku do malého kovového přístroje, připevněného na rámu dveří. Když jsem na klávesnici stiskl poslední písmenko, zaslechl jsem tiché cvaknutí a dveře povolily tak naráz, že jsem, nečekaje takovou rychlost, ztratil rovnováhu a zapadl do pokoje hlavou napřed. Sbíral jsem ze ze země celý rudý, můj spolubydlící se nejspíš musel lehnout a poprvé jsem upřel pohled na náš pokoj. Byla to prostorná místnost, větší, než náš obývák, na protějších stranách stály dvě velké postele, uprostřed byl kulatý moderní stůl ze zatmaveného skla na kovových nohách, u každé postele stála vysoká lampa s porcelánovým stínítkem a deseti druhy světla, jak jsem později zjistil, pak tu byli zase ty dekorativní věci, jako zelené pokojové rostliny, poházené barevné polštáře nebo koberečky na zemi. I přes tu pestrobarevnost pokoj působil odměřeně a decentně, ani jedna z dekorací by se nedala označit za kýčovitou. S úlevou jsem zjistil, že v pokoji nikdo mimo mé maličkosti není. Ale náznaky cizí přítomnosti jsem přehlédnout nemohl. Na posteli ležely sluchátka, nějaká kniha, na topení u jeho postele se sušil ručník a přes jednu židli byla přehozená černá mikina. Nahlas jsem si oddychl, vtáhl dovnitř svoje oblečení a zavřel. Automaticky jsem se vydal k neobsazené polovině pokoje. Chvíli jsem si lehnul na postel a snažil se aklimatizovat a vstřebat tu náhlou změnu. Pak jsem se s drobnými potížemi rozhoupal k činnosti. Sednul jsem si před svoji velikou skříň a začal si skládat oblečení do úhledných sloupků. Když jsem s tím byl hotov, pustil jsem se do prozkoumávání svého, tedy našeho pokoje. Byla tu jedna koupelna a měl jsem pocit, že stála tolik, co byt na hlavní třídě v New Yorku. V nočním stolku jsem našel mobil, jestli se tomu ještě tak dá říkat, protože se velikostí displeje podobal tabletu a množstvím funkcí počítači. Vyjekl jsem překvapením, když jsem zjistil, že všechny moje oblíbené písničky tam mám nahrané. Seděl jsem na druhé straně postele u zdi, opíral jsem se o ni zády a zrovna projížděl jmenný seznam v kontaktech, co byly pečlivě roztříděny do sekce učitelé a žáci, když do místnosti někdo vešel. Leknul sem se tak moc, že jsem o sobě nedal ani vědět a zůstal tam skryt, zatímco jsem pohled upíral na kluka, co právě vešel. Bouchnul za sebou dveřmi a zřejmě si mě nevšiml. Vypadal docela rozčíleně… měl černé kratší vlasy, na temeni mu odstávaly a kolem obličeje padaly v několika roztomilých pramenech, porcelánovou pleť, vypracované tělo, temně modré oči a světlé rty, které momentálně rozhořčeně tiskl do tenké linky.
"Debil…" Zavrčel pro sebe podrážděně a sotva slyšitelně, když si stoupnul před zrcadlo a prstem se opatrně dotkl svého spodního rtu. Nevydržel jsem tam už dál jako špeh zticha sedět.
"Eh… ahoj…" Promluvil jsem a snažil se, aby to znělo přirozeně. Možná jsem to přehnal s hlasitostí. Tmavovlasý sebou leknutím roztomile trhl a prudce se na mě otočil. Jen na chvíli jsem v té dokonalé tváři zahlédl zmatek, pak ho vystřídalo chladné porozumění.
"Kdys plánoval se ukázat?" Měl melodický hlas, ale už nezněl tak zlostně, jako když před tím nadával. I tak byl jeho přístup ke mě ledový.
"Jo, promiň, překvapils mě…" Možná jsem trochu zrudl. Pokusil jsem se to trochu zamluvit.
"Pročs…" Ukázal jsem na jeho ústa. Na chvilku se mu zúžily zorničky a vzdorovitě semknul rty. Super, zase jsem to podělal.
"To…" Nadechl se a otočil se k židli, ze které strhl mikinu a ve vzduchu ji nacvičeným pohybem skládal.
"Byl jsem na hodině." Dodal rezignovaně.
"Měl jsem pomoct naučit jednu věc takovýho experta, co mu to moc nejde." Nejspíš mi na tváři pořád setrvával nechápavý výraz, protože můj spolubydlící si odměřeně povzdychl a dodal, jako by vysvětloval proč dva a dva jsou čtyři a ne sedm:
"Kousnul mě." Došel ke skříni, našel si nějakou lahvičku, nanesl si nejspíš nějaký krém na bříško ukazováčku a přejel si s ním po bolavém místě na rtu. Nevěděl jsem co na to říct… tohle by mě vážně nenapadlo.
"On… to udělal schválně?" Možná jsem vypadal trochu ustrašeně. Odpověděl mi docela rezolutně a jasně.
"Ne. Je to jelito."
"Aha no… já sem Naruto…" Chytil jsem se záchranného bodu, jež mi právě vytanul na mysli a uvolněně se usmál.
"Sasuke." Na jeho tváři jsem nezpozoroval jedinou změnu. Pochyboval jsem, jestli se smát vůbec umí.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Trefíš se do tečky? xD

.

Komentáře

1 Shira-chan Shira-chan | Web | 17. ledna 2013 v 17:13 | Reagovat

Tak nějak asi už bylo jasný, že budou tyhle dva bydlet spolu :-D . Zase jsme se o kousek pohnuli no :D . Tak šup na další dílek se spoustou nových postav :-D .

2 Uchiha Sakura Uchiha Sakura | Web | 17. ledna 2013 v 18:52 | Reagovat

jůů božský :D a žádost příjímám :)

3 Shiyani Shiyani | Web | 17. ledna 2013 v 21:32 | Reagovat

jojojojojojojojj!!! :D Miluju tě holka! :D btw: mrknu někdy na to anime pro yaoistky jak o něm píšeš...ale ty se zas podívej na Ao no exorcist :) úchylný to moc neni a až pozdějc, ale slibuju prvotřídní zábavu :) + Yukia si určitě oblíbíš ;) ...stejně jako já >D

4 Misaki Misaki | 18. ledna 2013 v 15:03 | Reagovat

Super dil :D uz se tesim na prvni hodinu :D a Shia-chan ma recht :D Ao no exorcist je pekelne dobry :-P

5 Misaki Misaki | 18. ledna 2013 v 15:04 | Reagovat

[4]:promin za zmrveni jmena...oprava: Shiya-chan :-D

6 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 18. ledna 2013 v 19:58 | Reagovat

taky jsem čekala že to bude Sasuke,dost mě ale zajímá ta výuka XD
a na to anime se chci taky podívat :-D

7 Akane Akane | Web | 19. ledna 2013 v 8:34 | Reagovat

Uuuááááááá!Honem napiš další díl!:D
A na to anime se určitě podívám.:)

8 Shiyani Shiyani | Web | 19. ledna 2013 v 15:40 | Reagovat

[5]: No proto :D
Btw: Teď si tak říkám...zní to jako sen <D

9 Sasanka-chan Sasanka-chan | Web | 19. ledna 2013 v 15:55 | Reagovat

Já věděla, že to bude Sasuke-kun! :P :-D Ale popravdě, já byla spokojená s tou délkou 1. dílu, podle mě čím delší, tím lepší. :-D V každém případě, já už se těším dál! ;)

10 Akemi no Hoshi Akemi no Hoshi | Web | 19. ledna 2013 v 23:39 | Reagovat

bombáááá tak tohle jsem zhltla jako nic, bylo to úžasný :3

děsně mě zajímá ten SPECIÁLNÍ DŮVOD tak koukej psát :D

a samozdřejmě i vyučování! x3

11 Yaoistka^^ Yaoistka^^ | 20. ledna 2013 v 2:27 | Reagovat

Úžasné! Honem další díl, nebo umřu nedočkavostí! :D

12 Samaraki Samaraki | Web | 20. ledna 2013 v 12:30 | Reagovat

Moooooc krásný :D Fakt nejpovedenější nápad ???

13 Katana Katana | Web | 20. ledna 2013 v 15:21 | Reagovat

koukej pokračovat dělej! krása! proosííím! :-D

14 Rika-chan Rika-chan | E-mail | Web | 20. ledna 2013 v 18:58 | Reagovat

http://i-love-anime-too.blog.cz/1301/nova-soutez
poŤ si se zapsat do nové soutěže :D

15 Samaraki Samaraki | 22. ledna 2013 v 9:39 | Reagovat

bych tam chtěla chodit :p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama