Ovečky VII

15. prosince 2012 v 3:49 | Koroshi Hizukimaru |  Ovečky
Zdravim lidi :D Je pátek a já sem strašně unavená, ptž jsou 3:46 ráno, ale já vim, že bych to zejtra nedopsala, takže se tu seru ještě s povídkou xDDD Snad to bude stát za to, komentíky potěší, ať mám nějakou odezvu, ono to pak víc baví, víte? :D



"Tohle je úplně absurdní." Rozčiloval se Sasuke, sedíc na lékařském křesle. Sledoval, jak sestřička vpíchla do jeho loketní jamky poměrně tlustou lesklou jehlu a ampulka se začala okamžitě plnit jeho krví. Itachi, který stál v ordinaci u okna a se zevšednělým pohledem klouzal po šedé, popraskané kůře mohutných stromů, jež kryly tenhle vykřičený podnik, nijak na bratrovy stížnosti nereagoval. Tyhle velikány tu dal vysadit už otec jeho otce za mlada. Venku nebylo hezky - sychravé, vlhké, dotěrné počasí, podkreslené chladným podzimním větrem, prohánějící se s tlumeným kvílením kolem střešních oken.
"Madara to vyžaduje, tak nedělej problémy." Promluvil k bratrovi klidně. Sasuke se díval na činnost zdravotní sestřičky poměrně znechuceně. Trochu nakrčil obočí, když vyměnila už druhou zkumavku.
"Itachi...?" Pronesl nejistě.
"Hm?" Starší se k němu ani neotočil.
"Je mi blbě... asi, asi omdlím..." Sestřička sebou lehce vylekaně cukla a pohlédla vyděšeně Sasukemu do černých, přivřených očí. Itachi se pootočil, bylo vidět, že si z toho nic nedělá a ušklíbl se.
"Neděs mi tu personál." Odpovědí mu byl jen Sasukeho provokativní úšklebek. Uvolněně se zadíval na strom. Když se zdravotní sestra tázavým pohledem na Itachim dožadovala vysvětlení, pozvedl jeden koutek úst.
"Znám ho dost dobře na to, abych věděl, že z TOHOHLE by se on nikdy nesložil."


Když byl Sasuke konečně propuštěn, doufal, že už další testy nebudou. Ty na pohlavní nemoci stačily, ale Itachi by byl schopen dostat ho třeba i na zkoušku výkonnosti. Už naučeně kráčel do svého pokoje, ani na kroky nemyslel. Po Itachiho podniku už se pohyboval jistě a sebevědomě. O dveře mého pokoje se opíral ten kluk, který měl "pracovat" se mnou u Madary. Nevšímal jsem si ho až do chvíle, kdy jsem chtěl otevřít a on mi neuhnul a tak mi zabraňoval ve vstupu dovnitř. Protočil jsem panenky.
"Chceš snad něco?" Zeptal jsem se ho otráveně.
"Hmm, možná..." Díval se na mě... divně, tak zvláštně zkoumavě a neurčitě, jako by o mě věděl úplně všechno... Bylo mi z toho zle.
"A "možná" mi stojíš v cestě."
"Ah, nepovídej, to mě mrzí." Ale ani se nehnul a propaloval mě těma šedeozelenýma očima. Jak on se to... myslím že Yanuso. Nasucho jsem polkl ale na tváři si udržoval pořád svou kamennou masku.
"Budeš tu na mě zírat dlouho?" Najednou se pohnul - odlepil se od dveří a udělal krok směrem ke mě. Matně jsem si uvědomoval, že jsem mimoděk ucukl.
"Ale, ale Sasuke... ty ze mě máš strach."
"Ne. A vůbec, co na co si tu hraješ?" Rozčilovala mě moje vlastní bezmoc, byl starší a určitě i silnější. Vůbec mě neposlouchal...
"Bojíš se. Hmm, to je sladký." Ztlumil jsem hlas a tiše na něj zasyčel.
"Tak co chceš?"
"Madara mě odvolal. Nejspíš chce jenom tebe." Zdálo se mi to a nebo jsem z jeho očí vyčetl závist a pohoršení...?
"A co já s tim?"
"Nic, jen jsem ti to přišel říct..." Pronesl to tím ohavným způsobem, jako by přesvědčoval dítě, že ho koupili v obchodě, když se ptá na způsob svého narození.
"Tak už snad můžeš uhnout, ne?" Hlas mi docela určitě zněl značně rozzlobeně.
"Můžu." Zase se ani nepohnul. Tohle už mě přestávalo bavit, jestli to jemu přišlo vtipný, tak mě už dlouho ne.
"Tak to udělej!" To už mě vážně vyprovokoval. Vypadalo to, že to bral jako pobídku. Konečně poodstoupil ode dveří, já odemkl a vešel dovnitř. Nestihl jsem ani zareagovat a on už ZA NÁMI zavíral dveře.
"Co si myslíš že děláš?" To sou blbý vtípky... Na chvíli mě napadlo, že za to může Itachi. Neodpověděl... chytil mě za zápěstí a přitiskl surově ke zdi. Překvapeně jsem sebou cukl.
"Co sakra..." Přiblížil se svými rty ke mě. Snažil jsem se jim vyhnout, ale i tak mě políbil. Když jsem otočil hlavu na stranu ve snaze uniknout jeho dobyvačnému jazyku, vždycky mě kousl. Pak se odtáhl a díval se mi do očí. Prudce jsem otočil hlavu a udeřil ho bradou silně do zubů. Zasykl, bleskově se ke mně sklonil a mezi zuby stiskl můj spodní ret. Vyjekl jsem a bolestí úplně paralyzován jsem na něj jenom bez hlesu pohlížel. Sklonil se k mému uchu a zašeptal mi ta mrazivá slova.
"Jsi roztomilej… Ty tomu nevěříš. Ale já si tě vezmu. Teď ještě ne, ale brzo." S těmi slovy se odtáhl a odešel klidně dveřmi na chodbu.

Sesunul jsem se po zdi na zem a z prokousnutého rozbolavělého rtu na podlahu odkapávala rudá krev. Zapřel jsem se rukou o židli, co byla poblíž a s námahou jsem se zvedl na nohy. Měl sem pocit, že se mi všechny kosti v těle změnily v rosol. Dostal jsem se do koupelny a opláchl si ledovou vodou obličej. Trochu jsem se vydýchal, tak to mě sebralo. Vzal jsem si na sebe čistou černou košili a vyšel jsem už o něco jistějším krokem do společenské místnosti. Tentokrát tu byly jenom všechny Ovečky, které spolu sloužily. Itachi už tam čekal. Když jsem vešel a doslova spadnul do pohovky vedle další Ovečky, udělal na něj jeho pán gesto které znamenalo něco ve smyslu - no konečně, a začal mluvit. Snažil jsem se ho poslouchat, i když se mi myšlenky pořád vracely k tomu incidentu u mě v pokoji.

"Takže, jste tu už všichni co tu budete trávit noc, v některých případech dvě, u zákazníků.Dám vám pár informací a pravidel. Zákazníci byly poučeni o tom, jak se k vám mají chovat. Mají zakázáno vyžadovat po vás polibky a sadistický věci, dělaný na vás. Od vás ale mohou vyžadovat všechno. A teď pravidla. Vy jim musíte každé přání splnit, snažte se být milí a všímaví. Pokud budou po vás chtít něco sadistického, musíte to splnit, jestliže to budou chtít od vás na sobě. Pokud to budou chtít dělat vám, musíte s tím před tím souhlasit, stejně tak to platí i u polibků, jinak na to nemají právo. Vždycky ho oslovujte "Pane", pokud vám sám nenařídí říkat mu či jí jinak. To je snad všechno, jíst byste tam měli dostat, dnes vás auta podniku dovezou rovnou k zákazníkovi domů a druhý den buď ráno nebo večer, pro vás auto zase přijede. Otázky?" Všichni byli zticha, někteří vypadali zvědavě, jiní vystresovaně. Já se netvářil nijak. Pak se Pán otočil ke dveřím a letmo pohlédl do seznamu v ruce.
"Ovečka 21 a 33, běžte." Jmenovaní opustili místnost. Pak Itachi pokračoval.
"Ovečka 34, může jít." Když jsem kolem něj procházel, prohodil na půl úst abych nezlobil a vyvolával si dál.

Když jsem za sebou zavřel dveře společné místnosti, přede mnou stál vysoký černovlasý muž s delšími vlasy, perfektně vypracovanou postavou, hrdým držením těla a se sebejistou, ostřejšími rysy vykreslenou tváří.
"Rád tě poznávám osobněji." Usmál se, nahnul se ke mně a lehce mě políbil na tvář. Musel vědět že líbání si nenechám líbit.
"Sasuke," Chytil jsem ho zlehka kolem pasu a vydali jsme se ven z podniku. Vypadal spokojeně. Proboha, já už se vážně chovám jako prvotřídní kurva… to tu ze mě udělali. Ne, teď to nebudu řešit.

Dům měl krásný a obrovský. Sundal jsem si kabát, naštěstí po mě neházel žádný mlsný pohledy, což jsem ocenil. Nalil nám víno, sedli jsme si na guč a prostě kecali. O všem možnym. O autech, ženskejch, budoucnosti, fotbalu, politice... a mě se s nim povídalo dost dobře.
"Takže ty tuhle práci bereš ještě jako vedlejšák ke studiu?" Madara musel být starší, ale dokonale se přizpůsobil mému typu slovníku.
"Dalo by se to tak říct. Můžu se na něco zeptat,… pane?" Dodal jsem s přimíchaným odporem a egoismem.
"Říkej mi Madaro. Na co?" Za ten návrh jsem mu byl neskonale vděčný.
"Proč sis vybral mě?" Na mojí otázku se usmál, položil sklenku vína na stůl a nahnul se ke mně.
"Proč…? Protože jsi milý…" Prsty lehce přejel po mé tváři.
"roztomilý a nezkušený…" zastrčil mi několik neposedných pramenů za ucho.
"Máš podobný vlasy…" Prsty mi zvedl bradu, a tak jsem se ocitl asi tři centimetry od jeho obličeje. Nemohl jsem se mu nedíval do očí, už proto, že mě prostě fascinovaly.
"Máš nádherný oči… a perfektní rty…" Při posledním slovu mi po linii mých rtů přejel jemně ukazováčkem. Bylo to k nevíře, ale jediné, co se mi v té chvíli honilo hlavou byla jedna myšlenka. Tohle bys neměl… to není dobrý. Ale když já nemohl jinak. Naklonil jsem se k němu a přitiskl své rty na jeho. Cítil jsem jak ztuhl, byl jsem si jistý, že tohle nečekal. S trochou opatrnosti, jako by se ptal: Smím? Si mě Madara jemně přidržel dlaní v zátylku. Přivřel jsem oči a natáhl k němu krk... políbil jsem ho. Chvíli jsme si pohrávali jazyky s tím druhým. Pak jsme se museli oba zhluboka nadechnout.

Madara na mě upřel svoje onyxově černé panenky.
"Proč...c…cos to udělal….?"
"Tobě se to nelíbilo?" Neodpověděl. Chytil mě za kravatu, znovu se jemně natiskl svými rty na má ústa a trochu se nade mě sklonil. Lehl jsem si pomalu na záda a díval se na něj. Trochu jsem sebou škubnul, když mi po rukou sjel až k zápěstí a propletl svoje prsty s mými. Začal mě něžně líbat na krku, naskočila mi husí kůže a jemně jsem se rozechvěl. Když jsem si uvolnil ruce, přetáhl jsem mu košili přes hlavu a jazykem jsem přejížděl po jeho klíčních kostech. Viděl jsem, jak přivírá oči. Přetočil jsem si ho pod sebe, objal ho kolem boků a zuby uchopil zip jeho kalhot. Usmál se a udělal mi totéž ale za pomoci ruky. Chtěl jsem se k jeho údu sklonit, on mě ale zadržel, zvednul mi bradu a zase vnikl jazykem do mých úst, pak položil svou dlaň na mojí a stáhl si jí na vypracovanou hruď. Sjel jsem k podbřišku a pak jsem ho ještě dlouho hladil po vnitřní straně stehen, až jsem si nemohl nevšimnout, že se kouše slastí do rtu. Dosud jsem od něj neslyšel žádný hlasový projev, ale když jsem se letmo dotknul jeho špičky a otřel se o něj svými nehty, k mému překvapení nečekaně a sladce zasténal. Zrychlil jsem pohyby, ale on se po chvíli posadil, vzal si mě za boky a zlehka, pomalu usadil k sobě na klín. Prohnul jsem se a tiše jsem zavzdychal. Chvíli jenom konejšivě přejížděl prsty po mých lícních kostech a rtech.
"Mám…?" Zašeptal mi tiše se rty u mého ucha. Namísto odpovědi jsem se prohnul a umožnil mu tak nový úhel pronikání. Pohnul se ve mně a já sem se prudce nadechl.
"Madar…" I ten nepatrný pohyb mě doháněl k vrcholu. Rukou jsem mu vjel do těch jeho krásných havraních vlasů a líbal jsem ho na čelo, zatímco on přidával na hloubce i intenzitě. Vycítil jsem, že je blízko a chtěl se odtáhnout. Ale já jsem mu omotal nohy kolem pasu a znemožnil jsem mu vyvrcholit jinam. Černovlasý zaklonil hlavu, prohnul se v zádech a na něj hlasitě zasténal. Já dosáhl vrcholu téměř současně, možná o sekundu dřív. Ještě chvíli jsme tak zůstali, než se ode mě odtáhl. Vysprchovali jsme se taky spolu a když jsme šli k němu do postele, vzal mě rukou kolem ramen a přivinul si mě k sobě. Měl jsem hlavu zabořenou v jeho vlasech a povídal jsem mu snad o všem možném i nemožném, dokud neusnul. Já ještě chvíli upíral pohled na čistě bílý strop, ale pak i mě přepadl spánek a já se na pomyslné loďce odrazil od břehů bdění a vydal se na nejisté moře plné vln vzpomínek a snů.

Joo, to už je doba. Od téhle první známosti už uběhl rok a půl… smlouvu s bratrem jsem měl jenom na rok, ale tak nějak se mi tu zalíbilo. A prachů mám z toho dost. Stojím v baru, který je tu v podniku docela nový, opírám se o pult a bavím se s barmankou. Mezi ukazováčkem a prostředníčkem pravé ruky držím cigaretu. Změnil jsem se. Hodně.
"Zdar čtyři-a-třicítko." Pozdraví mě růžovovláska. Vkládá mezi rty doutník a já jí připaluju.
"Tak kolikrát jsi dneska měl?"
"Šest kluků a dvě holky." Hodnotím klidně teprve začínající večer. Pak si všimnu, jak ke mně míří Itachi.
"Sakuro užij si to, já mám teď práci." Vstávám, típnu velký zbytek cigarety o okraj pultu a na ex dopíjím sklenici tvrdého alkoholu, co mi tam Kuren nalila. Protáhnu se kolem růžovovlásky, která se samozřejmě ani neposune, abych mohl projít.
"Máš moc tlustou prdel, měla bys s tim něco dělat broučku." Odvětím jí s přeslazenou ironií a žena na mě vyplázne jazyk. Dojdu ke staršímu bratrovi. Moc často za Ovečkami osobně nechodí, to bývají speciální příležitosti.
"Nějaký problém, pane?" Ani pane už nemám problém říkat. Ego se mi tu časem a přístupem otupilo. Itachi se na mě nejdřív dlouze dívá. Pak ukáže hlavou nahoru k pokojům. Následuju ho bez sebemenšího protestu. Brzy jsem se jako nováček naučil, že odporovat je hrozně vyčerpávající a navíc docela zbytečné. Zavře za námi dveře a opírá se o ně zády, přicházím k němu a tisknu se na jeho tělo.
"Takže?"
"Něco bych od tebe chtěl."
"Je mi to jasný."
"Ne, dneska nemyslim sex. Máme tu nováčka."
"No a co? Nábor bejvá až v srpnu ne? Co já s nováčkem?"
"Budeš ho učit."
"Si děláš prdel ne?"
"Sasuke, řikej mi tak jak máš."
"V tom případě nejsem Sasuke ale třicet-čtyřka."
"To je jedno. Prostě ho budeš učit. Jasný?"
"Jo. Mám začít hned teď? Už je tady?"
"Je tu v podniku, ale on ještě chvíli počká." Ušklíbne se na mě můj bratr, a já na odpověď pozvednu koutek úst. Chytám ho za krk a trochu silněji mu ho stisknu, abych mu alespoň na chvíli vzal možost dýchat, on instinktivně pootevírá ústa a já se k nim vzrušeně tisknu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

KLIK :)

Komentáře

1 Akane Akane | Web | 15. prosince 2012 v 11:03 | Reagovat

Dobrý!:)A cool obrázek!:)

2 Katana Katana | Web | 15. prosince 2012 v 17:20 | Reagovat

lásko to je dokonalý....JLI <3 O_O sugoi sugoi a ještě jednou sugoi! :3 :-P asi ti něco udělám, až se uvidíme :PP xDD :D

3 alisa44 alisa44 | Web | 15. prosince 2012 v 22:22 | Reagovat

Páni,no tak tohle jsem nečekala ale je to dost dobrý,už se těšim na další díl :-D

4 Ája Ája | Web | 16. prosince 2012 v 11:08 | Reagovat

Aspoň, že ten Madara se k němu chová tak hezky :D ...nic bych za to nedala, ale myslím si, že ten nováček bude Naruto :-x

5 Sasanka-chan Sasanka-chan | Web | 16. prosince 2012 v 13:39 | Reagovat

Opět úžasné. :-) Nečekala jsem takový přeskok, ale co už, no. :-D Nevadí mi to, je to i tak super a já už se jenom těším na další díl! :-)

6 Nakito Uzumaki Nakito Uzumaki | 16. prosince 2012 v 19:49 | Reagovat

Perfektní dílek, souhlasím s Ájou, taky to tipuju na naruta xD Rychle další *-*

7 Shiyani Shiyani | Web | 17. prosince 2012 v 22:14 | Reagovat

jop, taky bych su tipla naruta :) Mmchd:
uplne jsem cekala: Oslovuj me tak jak mas. Tak teda, ses posral ne, pane? :D Ale super! jj jjen tak dal :)

8 >Furiku-chán<* >Furiku-chán<* | Web | 22. prosince 2012 v 21:29 | Reagovat

Wááá^^kwášný díl..ale já ču spátky starýho vzpurnýho Sasánka :'(^^ :D :D jinak rychle další dílek!! :'DDD

9 Shiyani Shiyani | Web | 13. ledna 2013 v 21:51 | Reagovat

[8]: Přééésně!  Ať se pere sakra! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama