Láska před fotoaparáty I/III

30. prosince 2012 v 19:10 | Koroshi Hizukimaru |  Jednodílovky
Tak abyste byli v obraze... ^_^ Dneska je první výročí mýho blogu, už je v 'provozu' celý jeden rok! *-* A zatím to s ním nevypadá bledě, takže šance tu jsou! xD No a k týhle příležitosti jsem si pro vás připravila neobvyklou třídílovou jednorázovku. Je to trochu neobvyklý, tohle často nepíšu. Ne, neděste se, nepřešla sem na yuri, je to yaoi, ale takovouhle yaoi dvojici sem tu ještě na blogu neměla ^^ Info k povídce najdete pod perexem :D

Láska před fotoaparáty

druh: yaoi
typ: jednodílovka (3 části)
paring: HidaKaku
upozornění: v tomhle díle zatím ne, v celé povídce ale později 15+

enjoy >D ...

Sasori se elegantně posadil na ebenovou židli ke stolu a objednal si kávu. Vytáhl si knihu a 'začetl' se v ní, zatímco pozoroval okolí a personál. Kavárna byla malým a útulným podnikem, kam často chodili celebrity, protože zaručovala určité soukromí. Sasori se porozhlédl po místnosti. Byl tu klid a ticho, jen sem tam přeběhl kolem nějaký číšník. Pak muže něco napadlo. Natáhl se pro cukr a 'omylem' shodil maličký šálek, jehož tekutý obsah spolu se střepy se rozlil po podlaze. Obsluha okamžitě přiběhla, aby nepořádek uklidila. Zákazníkovi si však netroufli nic říci, ale bylo jasné že zničený šálek se objeví na účtence.
"Kurva doprdele práce pičakabel!" Ozvalo se náhle. Jednomu ze členů personálu spadl podnos s několika šálky. Všichni vypadali buď uraženě, popuzeně, nebo zděšeně, jenom Sasori se musel dost tvrdě kousnout do rtu, aby se nerozesmál. Když se to trochu uklidnilo a světlovlasý se pod pohrůžkou, že bude vyhozen, veřejně omluvil, červenovlásek mu názorně pokynul, aby si k němu přisedl. Poněkud expresivní mladík si přisedl k červenovlasému zákazníkovi.
"Co je?!" Chtěl se ohradit, ale asi by to bylo zbytečné, tak ho jen napomenul.
"Prosím Vás, abyste se ztišil. Chci se zeptat na jednu věc, ale před tím, než vám dám návrh musíte slíbit, že pokud odmítnete, nikomu o mé nabídce neřeknete, jasné?"
"Ježiš co vy ste za vošousta," povzdechnul si Hidan.
"Co po mě sakra chcete?!"
"Něco čím by jste si vydělal. Pokud nebudete ochoten slíbit, pak vám řeknu nabídku nepřesnou a vy budete muset souhlasit ať už to pak bude cokoliv."
"Nebudu muset souhlasit s ničím, prostě si pudu po svejch? Co jako ste, agent FBI?"
"Ne. Dobře, vidím že nejste trpělivý typ. Jde o to, že byste musel předstírat vztah před novináři. Ale VELMI DOBŘE předstírat, musíte umět hrát. Samozřejmě by jste za to dostal zaplaceno."
"Proč myslíte že kurva dělám tady?! Já potřebuju prachy na studia a pane co myslíte že studuju? Herectví! Tak já kurva nemám problém s tím něco předstírat! Ani se o to nesnažím!"
"Tak nemusíte křičet, já slyším dobře." Párkrát zavrtěl hlavou.
"Zatím. Jestli neztlumíte svůj hlasový deficit tak ohluchnu. Dobře, to se nám hodí. Byl byste tedy ochoten předstírat vztah se slavnou osobností za určitou finanční částku?" Na menší papírek napsal číslo, které mělo cifer tolik, že se z toho točila hlava.
"Děláte si prdel?!" Hidan nevěřícně zíral na papír. Sasori sebou zase cukl, jak světlovlasý zařval. No jestli tohle přivede Kakuzovi, zabije je oba.
"Ne, myslím to vážně. Ale musím předem upozornit že se jedná o vztah s mužem, který na muže orientován ale není." Teď už věděl že tenhle s tím mít problém nebude.
"Cože?!" Hidan jakoby nevěřil vlastním uším.
"A kdo ten muž jako je?!"
"To z pochopitelných důvodů nemůžu říct, dokud závazně nepřijmete nebo neodmítnete."
"Hm, tak konec konců, proč ne. Ty prachy za to stojej." Červenovlásek mu podal ruku.
"Dobře, domluveno. Jde pouze o jeden měsíc, nebudete nuceni nic dělat, jen hrát a předstírat. Abych vás upozornil, NIKDO nesmí vědět že je to smluvené. Takže hrajte dobře. Zítra se TADY přímo tady jasné? Setkáte s Kakuzem oficiálně poprvé. Každý už budete mít sluchátko a Deidara s vámi oběma bude komunikovat a radit. Od teď se budete vy i on objevovat v médiích velmi často, tak na to vždy pamatujte. A kdyby se kdokoliv ptal, pokoušel jsem se vám momentálně vštípit, že je nutné chovat se slušně a není nutné užívat příliš vulgární výrazy ano?"
"Kakuzu?! To jako fakt ten herec!? Vždyť má tu rajcovní milenku!"
"Hidane!" Okřikl ho Sasori. Byl rád že mají číšníci kartičku se jménem na košilích.
"Ticho už. Běžte jako by se nic nestalo a zítra si přisednete jakoby náhodou se spolu začnete bavit. Zatím pro dnešek nashledanou."

Na druhý den si vzal Hidan volno. Bude sice zvláštní, přijde-li do práce jako zákazník, ale nějak se tou myšlenkou nezabýval. Spíš ho stále udivovala ta cifra, která mu za to předstírání byla nabídnuta. A teď bude muset hrát homosexuála. Přemýšlel nad tím ,co by tomu řekla jeho silně nábožensky založená máti. Asi deset minut po tom, co se Hidan posadil do kavárny vešel i Kakuzu. Byl vyšší postavy, jako herec a hvězda se samozřejmě na veřejnosti ukazoval dokonale upravený. Měl snědší pleť a zajímavě zelené oči. Bylo to zkrátka jiné, vidět ho na živo když se objevoval tak často v televizi. Hidan muže s určitým respektem pozoroval. Přeci jenom to byl skvělý herec. Kakuzu chvíli váhal, bylo doopravdy těžké rozpoznat jestli je to doopravdy nebo jestli to jen finguje, pak se posadil k Hidanovi.
"Hned na začátek bych tě rád upozornil že jsem z toho šťastný o dost míň ještě než ty." Zavrčel tiše. Oba dva už měli naslouchátka. Hidan skoro nedokázal nic říct. Měl z toho mže respekt a to se mu často nestávalo, že by s nechal ovlivnit n+čí autoritou.
"No, ale ty prachy co mi nabídl ten váš vlezdoprdelka za to stojej." Herec se trpce ale odměřeně ušklíbl.
"Tákže. Zdravím, Vy mě znáte Kakuzu, Vy ještě ne Hidane. Jmenuji se Deidara, budu vám trochu pomáhat alespoň ze začátku, případně vás upozorním na novináře. Takže hned zkraje, Kakuzu, vás sledovali dva paparazzi, momentálně jste se jim ztratil ale až vás najdou tak počítejte s tím že jich bude dost. Jediný váš úkol momentálně je se bavit. Je úplně jedno o čem, ti co by vás sledovali nic neuslyší, takže to musí jen vypadat, že se dobře bavíte, někdy i flirtujete, přitom se můžete bavit i o autech, to je jedno. Jde o to aby to vypadalo. Jste herci tak to překousněte a snažte se." Uvedl se blonďákův hlas ve sluchátku delším monologem.
"Kdyby tu byl tak bych mu urazil hlavu." Zatnul zuby Kakuzu. Hidan se ušklíbl a položil mu ruku na dlaň. Ten, ačkoliv hrál často a dobře - přeci jen, momentálně nebyli ve studiu - měl co dělat aby se uhlídal a neucukl. Zamumlal něco ve smyslu, že to asi nepřežije.
"Takže... ty taky hraješ?"
"Já herectví studuju. A abych na to měl tak dělám debila v tomhle podniku." Naprosto ignoroval překvapené pohledy kolegů.
"Po tomhle budeš mít dost peněz i v případě že bys padesátkrát propadl." Sjel pohledem názorně k jeho ruce. Pak se na něj zase podíval a za řeči, aniž by uhnul pohledem od jeho obličeje jejich prsty propletl.
"A co přesněji studuješ? Jaký typ herectví?" Na dálku to nejspíš nebylo vidět ale nablízko se dalo poznat to sebezapření, které při tom jednoduchém pohybu překonal.
"Tragedie. No, spíš tragikomedie."
"Stejně mám pocit že komedie by ti šla nejlíp. Ostatně bys dobře vyrovnával extempóre ostatních."
"Dost možná." Ušklíbl se Hidan a zahleděl se Kakuzovi zhluboka do očí. Ten si zkousl nenápadně ret, ale neuhnul.
"Asi záleží jenom na nás, jestli z toho bude tragédie nebo komedie. Doufám že ani jedno."
"Bude z toho fraška"
"To už je. Aby pak ale neměla tragický konec. Viděl jsi nějaký můj film?"
"Většinu!" Vykřikl Hidan nadšeně.
"Tak tam jsem taky předstíral, jenže to bylo s holkou. Ve skutečnosti je to takhle mnohem těžší." V podstatě to byl takový Hidanův první film. Film který museli ostatní považovat za tak dokonalý, aby jej nerozlišili od reality. A v tom filmu hráli hlavní role Hidan a Kakuzu.
"No to vím." Hidan se zlehka usmál. a Pohladil Kakuzův hřbet ruky. Možná se neznatelně trochu prudčeji nadechl.
"Hraješ lépe než jsem předpokládal." Zavrčel tlumeně.
"Mám kurva talent. Ale školný je šílený..."
"To tak většinou bývá. No momentálně máš po starostech, když se to nepokazí."
"Momentálně. Jenže já si vyhlídl jednu pěknou holku a teď mám útrum." Poprvé za hodně dlouhou dobu se musel Kakuzu krátce uchechtnout. Hidan byl egocentrik a arogantní ignorant, ale talent měl, to se mu muselo nechat a smysl pro humor taky.
"Ach bože. No... a co vlastně vaše přítelkyně. Je to hrozná kočka." Kakuzu trochu pootevřel rty, ale dřív než stihl něco říct ho přerušil Deidara.
"Takže, pánové jde vám to perfektně, vůbec... i já bych vám to věřil.." V téhle chvíli Kakuzu vysloveně zaskřípal zuby.
"...no a venku už vás pár lidí vyfotilo. je z toho senzace, před vchodem je už asi dvacet lidí. Za chvíli se zvedněte, ale nechytejte se za ruku nebo něco, jenom prostě vyjdete ven a běžte ke Kakuzově autu."
"Cože?!" Ale Deidara ho ignoroval.
"Vy, Hidane radši nic neříkejte, Kakuzu už s novináři má své zkušenosti, ví jak je odbít. Až se dostanete do auta, nasedněte a Vy půjdete Hidane 'navštívit' Kakuza doma."
"Ale to přece...."
"Ale jde. Tak do toho." Vypadalo to, že Kakuzu má v očích smrt. Ale ne svou. Deidarovu. Zařídili se přesně podle toho, co jim Deidara nadiktoval. Prodrali se davem neodbytných novinářů a pak ...následovala ona návštěva. Hidan šel vedle Kakuza a oba prošli až na pozemek okolo Kakuzovi vily. Deidara jim pořád připomínal, že jsou všude na očích. Vstoupili dovnitř hercova domu. Vše měl zařízeno prakticky a překvapivě velmi vkusně. Nic kýčovitého a zbytečného a přece pokoje nevypadaly chudě a byly moderní, většinou dost prosvětlené. Kakuzu jen zakroutil hlavou. Radši se neptal kde Hidan normálně bydlí. Pravdou bylo že si sám moc neuvědomoval, jaké má štěstí že má tak pěkný byt.
"Ták. To, kam dojdete a co se vám povede za tuhle návštěvu je jenom na vás a vaší improvizaci. Nezapomeňte hlavně: Dívají se na vás, takže roztahujte žaluzie jak nejvíc to jde. Všechno musíte hrát, takže není nutné se dotýkat doopravdy a nakonec mějte na paměti, že se znáte jenom jeden den, jasné? Tak hodně štěstí, já se jdu naobědvat."
"Přestaň nás informovat o tvých denních pochodech, ušetři nás alespoň tohohle." Odsekl mu, ne moc příjemným hlasem Kakuzu. Sako hodil na věšák v chodbě. Na sobě měl tak jenom černé kalhoty, bílou polo-rozepnutou košili a černou kravatu. Došel do kuchyně.
"Co chceš? Aspoň pití nebo tak. A nechovej se tu jako doma prosím."
"No, ještě sice není ani odpoledne, ale něco tvrdšího bys neměl?"
"Ožereš se a co pak s tebou budu dělat. Kolik ti vůbec je?" Volali na sebe z kuchyně do obýváku a obráceně.
"Mě? No dvacet-jedna. Neožeru se, dostanu pryč zábrany."
"Sakra Hidane ty se tady ale MUSÍŠ hlídat. Jde o to že vážně není nutný jakkoliv se dotýkat. Kolikrát jsem hrál scény kdy se s nějakou holkou líbám a přitom se ani nedotýkáme."
"Jo, hlavně že ve Vražedném nutkání jsi se s tou holkou… no ta honící scéna vypadala dost realisticky."
"Tys to nějak sledoval." Ušklíbl se. Na lince nechával zrovna vařit vodu.
"Já musel. Kvůli škole."
"Tak to ti nebudu věřit."
"Nemusíš. Vážně ti to dělala rukou, nebo to bylo hodně šikovně sestříhaný?"
"Víš co? Si horší než ty novináři." Vrazil mu do ruky skleničku tvrdšího alkoholu a zase se odporoučel do kuchyně, aby si dodělal tu silnou kávu. Kofein prostě po dnešku potřeboval.
"Ne nejsem. Jako divák a fanoušek bych rád znal pravdu." Zasmál se.
"Něco si nechávám pro sebe." Prohodil klidně, klepajíc prsty na mramorovou linku, když se vařila voda v konvici.
"Ne vážně. Teď pravdu," začal se smát.
"To za tu roli musela dostat dost dobře zacálováno, ne?"
"Ty vole Hidane," neudržel se už Kakuzu.
"Je přece jasný že bych si nenechal lézt v natáčení do kalhot, sakra. Je to dobře udělaný. Jak, to si nechám pro sebe." Hidan mu trochu podkopal morální hranice.
"No jo no... kritika ten film trochu strhla, co…? Che... prej extrémně výdělečný porno povýšený na umění" Kakuzu jenom tiše zaklel. Pak si konečně zalil kávu a s hrnkem v ruce přešel do obýváku, kde se posadil ke stolu.
"Tak co budem dělat?"
"Nepij tolik. Tak některý zábrany budeš ještě potřebovat. Nic nemusíme dělat. Nebo ti můžu později ukázat, jak se natáčí líbání aniž by se herci dotkli."
"No, když mi na to půjčíš tu tvojí Ino..." Kakuzu na něj pohlédl a vypadalo to, že kdyby mohl tak ho jenom pohledem probodne skrz na skrz. "Cha..cha!" Zakřenil se jeho světlovlasý kolega.
"Tobě hrabe." Zhodnotil to krátce a stručně. Vzal kravatu mezi palec a ukazováček a zvedl ji tak, že vypadal jako oběšenec, čímž mu jasně naznačil, k čemu ho jednou dožene. Pak si jí zase narovnal a upravil uzel, aby se nakonec doopravdy neuškrtil.
"Hm. Nemáš tu třeba PS, nebo nějakou jinou konzoli?"
"Jo. Támhle v té místnosti máš všechnu možnou elektroniku." Pronesl klidně.
"Super!" Hidan byl nadšený gembler. Pak zjisitl, tak Kakuzu měl playstation, takže o zábavu bylo postaráno. Asi po dvou hodinách Hidana probral blonďákův hlas.
"Co zas děláš? Člověk tu chvíli neni a jak to dopadne!" Byla už skoro tma a Kakuzu byl nejspíš ve druhém patře. "Pařím." Odpověděl Hidan stroze.
"Tak koukej něco dělat, něco za co dostaneš ty peníze."
"No jo, no jo!" Hidan odhodil joystick a otráveně šel najít Kakuza.
"Sedí v pracovně." Doinformoval ho Deidara.
"Čumí na něj ten debil co sem tam vyleze na sousední strom a pak dělá pro noviny snímky, protože má dobrej výhled do Kakuzova baráku."
"No super." Hidan se rozhodl pro trochu recese. Se vší drzostí tam nakráčel a Kakuzovi narval jazyk skoro až do krku. Tomu se až asi po dvou minutách podařilo ho od sebe odstrčit, ale udělal to tak silně, že světlovlasý spadnul na zem. Kakuzu okamžitě dostal vynadáno a příkaz od blondýna, aby to okamžitě zachránil. Kakuzu se nakonec svezl vedle Hidana na zem, přidržel mu ruce za zápěstí přitisknuté k zemi za hlavou a naklonil se k němu tak, že to vypadalo jako to, co mu před chvílí udělal, při tomhle ale měl ústa mimo ta Hidanova.
"Co tě to proboha napadlo?!" Vrčel tiše.
"Sranda ne. Vytrollíme papparzzi!"
"Kurva Hidane já s tím ale nepočítal!"
"Aha... no jo no... Tak teda sorráč kámo." Kakuzu se rozhodl mu ještě vic vynadat, když ho ale umlčel Deidara, který začal překotně chválit Hidanovo chování.
"Jen tak dál, ten chlap z toho stromu leknutím málem letěl." Rozesmál se.
"Už je jich tam i víc. Náhodou sme potřebovali někoho prudšího jako je Hidan, takže se párkrát nadechněte, Kakuzu a ten výbuch vzteku si schovejte na potom." Usadil ho dokonale. Dokonce tak moc, že když skončil, zíral Kakuzu s pootevřenou pusou do prázdna a nenapadala ho žádná dost výstižná slova pro Deidaru. Hidan se začal tlumeně smát. Byla to docela sranda.
"No, miláčku, co budeme dělat večer?" Kakuzu se rozpřáhl aby ho praštil, ale Deidara okamžitě zasáhl docela nehezkými nadávkami na Kakuzovu osobu. Bylo vidět jak herec zrychleně dýchá, měl co dělat aby mu tu zaživa neukopl hlavu… a přitom mu nesměl ublížit. To bylo tak... ponižující a bezmocné...! Hidan se začal smát. Tohle ho bavilo. Najednou si připadal hrozně důležitě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | Web | 30. prosince 2012 v 22:18 | Reagovat

To-bylo-hodně-dobrý!!! :D :D ...chudák Kakuzu, nevíc mě rozsekala ta jeho věta: ,,Nechovej se tu prosím jako doma." Musela jsem se hodně ovládat, abych nevyprskla, protože tady už se všude spí :D :D

2 alisa44 alisa44 | Web | 31. prosince 2012 v 20:28 | Reagovat

hidan je borec,dost mě to pobavilo :-D

3 Akemi no Hoshi Akemi no Hoshi | Web | 6. ledna 2013 v 17:40 | Reagovat

dobré a zabité, pořád jsem se chechtala!

4 Cann Oike Cann Oike | 12. ledna 2013 v 23:01 | Reagovat

Tak teď jsi mně dorazila! xDDDDDDDD Prej Vytrollíme paparazzi! xDDDDDDDDDD VOLE!!! xDDDDDD Já mám za sebou Toushiro no bukun a teď ještě tohle! xD ku**afix! xD

5 Shiyani Shiyani | Web | 13. ledna 2013 v 21:46 | Reagovat

Já teda taky mohla chcípnout smíchy :D o tomhle jsi mi vyprávěla ještě tehdá po škole :) to si pamatuju ;) Ach, zasranej sentiment

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama