Ovečky IV (Itasasu)

21. ledna 2012 v 14:56 | Hizukimaru |  Ovečky
Takže tady je ta povídka. Omlouvám se za zpoždění, ale zase se mi to povedlo pěkně dlouhý. Dala sem si s tim docela dost práci. V poslední době se rozhoduju, kolik dílů Oveček mám ještě napsat. Tak to je i v anketě. Takže prosím, hlasujte a komentíky, pls.
Hizuki :D

Sakura si zozhořčeně pročesávala dlouhé, světlé vlasy. Stála před zrcadlem a upravavala se. Rozčilovalo jí, jak jí Itachi neustále dává jen zákazníky, kteří si přejí, aby je dívka pouze uspokojila, ale nic víc. Takhle to přece nejde, vždyť...
Zaklepání na dveře jí odvedlo od myšlenek, které jí tak rozčilovaly. Neochotně došla ke dveřím. Další blb, co po ní chce vykouřit... Ale tohle byla stráž.

"Stalo se něco?" Zeptala se se zájmem růžovovláska.
"Pán chce, abyste se k němu bezpodmínečně dostavila." Vylezlo z hlídky. Sakura nijak neodpověděla. Konečně mu to bude moct říct. To si s nim vyřídí. Nasupeně, prudce švihla hřebenem a ten se, s tichým křupnutím, odrazil od sloupku velké vyřezávané postele.
"Padejte ven, du hned, jenom se oblíknu." Štěkla po stráži, aniž by se obtěžovala na muže otočit. Jakmile se za ním zavřely dveře, posbírala spěšně všechno své oblečení, svlékla si župan, který měla až doteď, kdy jí oficiálně začínala pracovní doba, jen na holém těle. Natáhla si rudé kalhotky, přez štíhlý pas zapnula široký, stříbrný, třpytivý pásek s masivní sponou, pak už jen červeno - stříbrnou podprsenku, ke které byla připevněna síťovaná látka, jež obepínala ladné křivky jejího těla a nakonec natáhla na ruce dva stříbrné návleky a na prsty rozmístila šest výrazných prstenů. Na zbytečnosti si potrpěla. Celý vzhled doplnila tenkým proužkem krvavě zbarvené látky, uvázaným přez čelo. Ve prostřed byla k látce připevněna stříbrná kapka. Přez ramena si přehodila svůj plášť s vyšitou třicet-čtyřkou. Rázným krokem následovala muže s červeným pruhen na rukávu. To byl totiž rozpoznávací znak stráže. Aby se zákazíci vyhnuli trapným chvílím, kdy by po někom takovém chtěli určité služby, které nejsou v popisu práce lidí, střežících jen pořádek v podniku. Ačkoliv při tak nelegálním počínání to bylo poměrně absurdní. Konečně došli až ke dveřím jednoho z pokojů na konci chodby. Všichni návštěvníci, kolem nichž Ovečka procházela, se po ní udiveně otáčeli. Opravdu svým půvabem převyšovala většinu Oveček z pánova "stáda". Některým se sice rovnat nemohla, ale patřila k těm nejkrásnějším. Muž jí přidržel ze slušnosti dveře, aby mohla vejít. Sám zůstal venku. Svůj úkol, rozkaz jeho pána, už splnil. Teď se posadil na jedno z pohodlných křesel na chodbě. Když tam teď pán má na pohovor tu Ovci, nebude ho mít čas zkontrolovat. Protože správně by měl jako stráž stát a hlídat u dveří. Takhle se ale mohl pohodlně uvelebit na měkké semišové látce.
Sakura vešla. Ze všech čtyř lamp visících u stropu, svítila jen jedna, takže v pokoji panovalo tajemné přítmí. Když se trochu rozkoukala, oslepena silným světlem z reflektorů na chodbě, spatřila ho. Itachi se polosedu lehce opíral o pelest široké postele a s rukama ležérně za hlavou se na ni povýšeně díval. Nesnášela tenhle pohled.
"Tak cos chtěl?!" Zasykla rozčileně, jak se snažila zadržet vztek za zuby. Možná byla jedna z nejkrásnějších, ale jako jediná si dovolovala pánovi tykat. Ze začátku za to byla trestaná, ale později stejně Itachi poznal, že nic z toho nemělo cenu, a tak neměl jinou možnost, než podle jeho charakteru s nadhledem přejít onu okolnost, ačkoliv ho dováděla téměř k šílenství. Přirozeně to na něm nikdy nikdo nepoznal, ale tohle ho doopravdy deptalo. I tak se ale dokázal přimět ke klidné odpovědi.
"Vidím, že máš něco důležitějšího ke sdělení." Okomentoval její vzteklé cování, které na rozdíl od něj nedokázala, ani nechtěla skrývat. Složil si ruce na prsou a propletl prsty, čímž naznačil něco ve smyslu: Tak povídej, poslouchám. Sakura ho nasupeně propalovala pohledem.
"Chtěla sem si s tebou promluvit." Itachi se neubránil zaskřípění zuby, když mu zase tykla. Ale nepřerušoval jí.
"Ty víš, o co mi de, že jo?! Proč ke mě pouštěj jenom zákazníky, který chtěj..."
"Prostě ti vadí, že i po třech letech práce v bordelu si ještě panna, že?" Odtušil přesně. Ovečka sebou trhla. Nebyla připravená na tak přímou odpověď. Děsilo jí, jak jen z pár jejích slov dokázal okamžitě vydedukovat to, co mu chtěla říct.
"Ano... to mě sere. Všichni se tu normálně i bavjej a kdybys kurva viděl ty individua, co mi tam posílaj, z některejch se málem pobleju, jenom jim otevřu dveře... CO JE TU K SMÍCHU?!!!" Vykřikla popuzeně, když poslední její slova přerušilo pobavené uchechtnutí. Veselý výraz v jeho obličeji jí dráždil nervy. Kdyby to nebyl muž, u kterého by si nebyla stoprocentně jistá, že by jí s klidem ihned zneškodnil, tak by ho teď zmlátila. Jenže on tím mužem byl a navíc ještě jejím zaměstnavatelem. Takže jen rezignovaně koukala do stropu a nezůčastněně čekala, až se dosměje. Jenže když už to trvalo déle, bylo těžké to vydržet.
"Pobavil ses?" Rozčileně plivla slova Itachiho směrem. Nedočkala se verbální odpovědi. Lehce pokýval hlavou ale neustále se vesele usmíval.
"To ti vadí jenom tohle?"
"J...Jenom? Tobě se to zdá jako málo?!"
"Ne. Ale s tvou výřečností jsem čekal přeci jen obsáhlejší stížnost."
"Takže...?" Snažila se z něj dostat odpověď.
"Pokud ti vadí jenom tohle... Dobře. Potom mám řešeí." Ovečka se na něj, už bez příměsi vzteku ve tváři, podívala. Pozvedla obočí. Černovlasý muž vstal a bez výrazu na ni pohlédl. Potom se mu koutek úst zvedla a vytořil tak drobný úšklebek. Prsty jí zvedl za bradu obličej k sobě a donutil jí tak zaklonit hlavu, protože dívku asi o dvě hlavy převyšoval. Nebylo jí to příjemné, celá situace jí připadala z její strany ponižující, ale nebránila se. Čekala, co řekne...
Nedočkala se.

Prsty sjel po lícní kosti a vjel jí rukou do hustých, narůžovělých loken hebkých pramenů. Nechápavě jeho počínání přihlížela. Pak se ale sklonil a důrazně přitiskl své rty na její ústa. Vyděšeně vztáhla ruku, zapřela se dlaní o jeho hrudník a snažila se odtáhnout. Ale Itachi její paži okamžitě chytil a zkroutil za zády. Obratně se jazykem dostal, i přez sakuřinu marnou snahu, skrz její sevřené rty. A potom už se jeho polibku, na začátek možná až příliš hlubokému, nemohla nijak bránit. Pustil její vlasy a s vynaložením minimální síly, aniž by odtrhl svá ústa od jejích, položil všemožně se vzpouzející dívku na postel. Ruka obratně sjela po jejích zádech a bez problému si poradila s vrchním dílem jejího oblečení. Ovečka vykřikla. Itachi jí chytil obě ruce za zápěstí a držel jí je nad hlavou.
"Neřvi. Si jak malá..." Zavrčel výhružně. To ale dívku neodradilo od další snahy dostat se z jeho sevření. Jenže Itachi si na ní částečně lehl, tak, že ležel mezi jejíma nohama. Do takové situace se ještě nikdy nedostala a tak se úděs změnil v panickou hrůzu. Itachi, bez ohledu na její protesty, sjel ústy k jejímu hrudníku. Sakura vykřikla, ale, sama si to s hrůzou uvědomovala, ten výkřik nebyl způsoben jen strachem. Úplně ztuhla. Nijak se nebránila, ale ani nereagovala na jeho dotyky. To ale samozřejmě nemohlo muže jako byl on odradit. Naopak. Využil jejího znehybnění ve svůj prospěch. Jeho prsty hbitě nahmataly stříbřitě lesklé spony na jejích kraťasech. Vlastně to byly spíš kalhotky a funkce spon tu byly jen symbolicky. Mohl je stáhnout. Ale neudělal to. Takhle dívce dal jasně na jevo, jaké je jeho řešení. Po jejím předešlém vzteku už nebylo ani památky. Teď sebou neskutečně házela a křičela. Itachi se zamračil...
Za pár minut se situace zcela změnila. Ovečka ležela na zádech, s rukama připevněnýma k pelesti obrovské postele. "Pán" na ní ležel, černé vlasy mu padaly do obličeje a jeho ruce sjížděly po dívčině těle. Jemně, ale se zvláštní jistotou. Jako by si chtěl každou křivku vrýt do paměti. Pak k ní vzhlédl. V jeho očích viděla sice chlad, ale ne takový, jaký byl vždy. Rozoznala v něm i jistou příměs vzrušení. Ten pohled ihned pochopila. Začala sebou trhat ještě zběsileji a intenzita jejího křiku neustále rostla. Muž se k ní naklonil.
"Děláš si to ještě horší..." Dívka, jako by ho nevnímala. Ačkoliv význam slov si uvědomovala velmi dobře, bohužel nepostřehla určitý výhružný podton v jeho hlase. Ten byl ale zásadní.
"Ticho. A přestaň sebou cukat." I tohle byla výhružka. Poslední. Ovečka se, nehledíc na Itachiho slova vzepjala pod jeho rukama a z hrdla se jí vydral další hlasitý výkřik. Itachi jen pokrčil rameny. "Dobře." Zašeptal si spíš pro sebe, než pro dívku.
"Máš to mít." Pevně jí chytil za boky a tvrdě do ní pronikl, neberouc ohledy na její pannenství. Ale i jeho překvapilo, že ovečka nevykřikla. Jen úplně zmrzla v pohybu a velné zelené oči třeštila přímo před sebe do neurčita. Muž na ní ale po posledních zkušenostech moc ohledů nebral. Jeho přírazy byly rychlé a poměrně hluboké.
"I-Ita... p pane prosím... Přestaň...TE!" Vykřikla zadýchaně a snažila se roztrhnout pouta, jimiž měla znehybněné ruce. Itachi se usmál. Konečně jí donutil, aby ho oslovovala tak, jako ostatní. Vlastně to perfektně vystihovalo ztrátu její výjimečnost, kterou doposud měla. Ať už to byl její přístup k němu, nebo to, co teď ztratila. Itachi přestal ještě před svým, i sakuřiným vyvrcholením. Nechtěl nic riskovat. Odtáhl se od vyčerpané dívky. Sám byl tím malým soubojem s její nepodvolitelností poměrně dost vysílený. Oblékl si jen plášť a stejně tak do jejího pláště navlékl Ovečku. Zmohla se jen na slabý odpor.
"Idiote." Hodila po něm nenávistně. ZASE! Zase mu tyká! Rozzlobeně se k ní naklonil. Jeho zuby silně stiskly kůži na jejím bělostném krku.
"Aaaaaaaaaaaaah !!!!!!!!!" Cukla sebou a bolestivě vykřikla. Jenže si to nevypočítala a spadla na zem.
"Pamatuj si, kdo je tvůj pán, ano?" Zašeptal výhružně Itachi.
"Pojďte sem! Okamžitě!" Zavolal směrem ke dveřím, ze kterých se vzápětí vynořila hlava stráže.
"Ano, pane...?" Místo odpovědi jen pokýval hlavou k Sakuře, sedící vyčerpaně na koberci.
"Mám ji odvést do pokoje?"
"Ano. Bude potřebovat pomoc, sama se asi nezvadne." Vysvětlil. Muž ochotně dívku podepřel a ta se nezmohla na nic jiného, než se nedobrovolně do stráže zavěsit, protože se jí podlomily kolena.
"A ještě něco." Zastavil stráž svým, autoritou zbarveným hlasem.
"Ano?"
"Řekněte na recepci, že Ovečka číslo 34 je přístupná pro VŠECHNY návštěvníky. Od teď." Strážný se neubránil překvapenému (a trochu přiblblému) výrazu.
"A a dnešní..."
"Ano. Ovečka 34 musí už tuto směnu poskytnout zákazníkům všechny služby. Je zbavena výjimky."
"A a ale, n není moc slabá?" Zeptal se opatrně. Věděl, že s pánem je nebezpečné diskutovat. Překvapivě mu docela klidně odpověděl.
"Ne. Zvládne to. Ale pro spokojenost našich zákazníků jí posuňte začátek pracovní doby o dvě hodiny.... Aby se dala dohromady." Sakura se na něj vyděšeně dívala. To snad nemyslel váně....?! Ale sama dobře věděla, že jí dal jen to, co před tím chtěla.

Itachi se zase posadil na postel a vzal si do ruky seznam svých Oveček. Měl totiž zakázku. Přibližně osm lidí si zde chce vybrat jednu Ovečku na dvě noci. Tudíž ne zde, ale u nich doma. Navic Itachi tuhle partu znal a nařídil něco jako přehlídku. Ať si každý vybere, jakou chce, ne podle obrázků, ale naživo. Teď jen musí vybrat ovečky, které na "přehlídku" pošle. Zatím měl jisto jen u těch nejlepších "kusů". Asi pět, nebo šest lidí. Hleděl i na různorodost výběru. Teď ještě něco hledal. Číslo... tady...72. Podíval se do druhého, podle abecedy řazeného seznamu. Pod písmenem S žaškrtl kolonku, jejíž majitelem byl Uchiha Sasuke...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Loretten Loretten | Web | 21. ledna 2012 v 17:24 | Reagovat

Ohohohohoho.....*zvrhlík jásající radostí*

2 Anet Anet | 22. ledna 2012 v 8:24 | Reagovat

Je to perfektní! Moc se těším na další díl! :-)

3 Samaraki Samaraki | 22. ledna 2012 v 20:33 | Reagovat

Hustý, to sem ještě nečetla něco tak ...no, fobrýho.A mám pro to jednu připomínku :-D chci OVEČKY 5 (pls) a... a možná až do 10 :-p :-)  :D A jinak je ta povídka 1 :-D

4 Schianni Schianni | Web | 22. ledna 2012 v 23:28 | Reagovat

Ty zlobidlo! >D Jde ti to pěkně od ruky ;)

5 Furiku\Baka-chan♥ Furiku\Baka-chan♥ | 29. září 2012 v 14:45 | Reagovat

O.o my headshot! :'D Povedený..fakt drsný! :-D  :-D  :-D

6 Ája Ája | Web | 16. prosince 2012 v 10:50 | Reagovat

Síla, musím si přečíst další díly, tolik m itoho uniklo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama