Ovečky III (Itasasu)

15. ledna 2012 v 23:58 | Hizukimaru |  Ovečky
"Jenže, Sasuke, holky nosej korzety na prsou."
"Protože nemaj nic dole, co by mohli stahovat..." Vykřikl v rozčilení na svého bratra. Itachi se zasmál. Najednou sebou Sasuke trhl a ucukl. Ucítil totiž bratrovu ruku na místech, kde se ho ještě nikdy nedotkl, ani když se prali. Zpanikařil.

"ITACHI!!!" Výkřik chlapce zněl po liduprázdných chodbách hotelu. Přeci jen - bylo už čtvrt na šest.
"C...Co to sakra dě..." Sasuke nestačil dopovědět. "Aaahhhhh.......!!!!!!!!!!" Zakřičel, když ho bratr kousl do krku.
"Tiše, Sasuke!" Vyčetl mu sice, ale znělo to tak nějak jinak, tak...něžněji... Sasuke ze začal zase zmítat, když se ho Itachi opět dotkl. Jenže tentokrát už to nebyl pouze jen nějaký letmý dotyk. Přez kalhoty silně sevřel v pěst. Jeho zorničky se prudce zmenšily a i když to jeho mozek odmítal, přivřel oči a zaklonil hlavu tal, že si jí položil na bratrovo rameno. I kdyby se snažil vymanit se z Itachiho sevření, bylo by mu to k ničemu. Stál těsně za ním, s jednou rukou strategicky omotanou kolem ramen a hrudníku a s rty přisátými k jeho krku. Sasuke byl překvapen, jak jemné a měkké je jeho bratříček měl.
"Jsi tak sladkej..." Zašeptal k němu Itachi zezadu.
"To mi řikali, když sem byl malej..." Odvětil rozladěně Sasuke. Strašně nerad se bavil o trapných věcech. A podle něj, takové bylo celé jeho dětství...
"Hlupáčku. Já to myslel jinak." Uchechtl se Itachi a jemně ho zatáhl za vlasy, aby musel víc zaklonit hlavu. Pak se dravě a vášnivě přisál k jeho rtům a i přez Sasukeho slabý, leč bezvýznamný odpor vnikl jazykem do jeho úst. Po chvíli mu jeho mladší bráška připravil příjemné překvapení. Sasuke začal, ač nezkušeně a pouze neznatelně odpovídat na jeho žádostivé polibky a právě toho, že se soustředil na ústa, rty a jazyk, využil zkušenější z nich. Bez problému se totiž dokázal soustředil i na víc věcí. Ostatně, byl o dost starší. Jemně mu sjel rukou ke kalhotám a rozepnul tak pečlivě zapnutý knoflíček, přičemž Sasuke zaúpěl. Jestli to bylo tím, že mu teď Itachi tu snahu zkazil, nebo tím, že si uvědomil, co se právě jeho bratr chystá udělat, nešlo rozpoznat. Něžne a lehce se ho několikrát dotkl. Ale věděl přesně, kterých míst a tak, ačkoliv se dotýkal jen letmo a pouze párkrát, vymámil ze svého brášky dlouhý sten. Sasuke se částečně zklamaně na Itachiho zahleděl, když svá jemná ústa odlepil od těch jeho. Jenže ani Itachi nehodlal ještě skončit. Ústa pomalu, ale s neomylnou přesností putovala po jeho hrudníku, rty se místy lehce přisály na bílou pleť. A za Sasukeho vzdychů, které teď přibrali na pravidelnosti, hlasitosti i intenzitě, se Itachiho rty konečně dostaly až tam, kam měly už od začátku plánováno dojít. Nejdřív Sasukeho líbal, potom zapojil i mrštný jazyk a po chvíli mu Sasuke bezmyšlenkovitě přirážel do úst. Itachi se usmíval, i když do něj jeho bratříček vyvrcholil. Nedělalo mu žádné problémy dokonce ani všechno s prožitkem spolykat. Pak se napřímil a pohlédl mu zpříma do očí. Sasuke byl zmatený, vyvedený z míry, částečně spokojený, ale i lehce vyděšený.
"Za chvíli ti začíná směna." Ušklíbl se škodomyslně Itachi. Probral tím bratra z jakéhosi komatu. Itachi se vylezl na parapet jeho okna. Už chtěl vyskočit, když ho zastavil Sasukeho šepot.
"I - Ita - chi, p - pro - č .....?"
"Chtěl sem to zkusit." Usmál se na něj vesele a přátelsky. Pak se v jeho výrazu objevilo lehké zklamání.
"Ale moc jsem si to neužil, na rozdíl od tebe." Sasuke na něj vyjeveně zíral. Nechápal jak ...
"Takže si nemysli, že to bylo jenom jednou. Neměl sem prostě víc času." Uzavřel a shrnul Itachi s nadhledem poslední události, které Sasukeho zmátly a vyděsily zároveň tak, jako snad ještě nic na světě. Když se probral z uvažování a spěšně vzhlédl k oknu, ten, na koho myslel už tam nebyl. Do pokoje vál jen chladný večerní větřík, který si pohrával s dlouhými nazelenalými závěsy. Sasuke okno jako ve snách přivřel. Bylo to zvláštní, až ho to děsilo. Sám totiž věděl, že okno pouze přivírá, ale nemohl tomu nijak zabránit. Už se asi zbláznil... Pojednou si konečně uvědomil přítomnost času. Vyděšeně se rozhlédl po pokoji. Doopravdy nechtěl jít ven jen v těch kalhotech a náramcích. Ještě by ho zbalili někam bo bordelu... Zarazil se. Tak tohle se doopravdy nestane. Opravil své mínění "do špatně placeného bordelu". Nic horšího ho teď už potkat totiž nemohlo. Záchrana naštěstí visela na věšáčku u dveří. Šedý, hedvábný plášť s drobným, stříbrnou nití vyšitým číslem. Sasuke si povzdychl a rezignovaně ho přez sebe přehodil. Potom vyšel z pokoje na hotelovou chodbu. Mířil do místnosti, kterou už znal.

Itachi ležel se založenýma rukama na posteli v pokoji. Ale už podle vzhledu by bylo každému jasné, že tohle ten prostý, skromný hotelový pokoj rozhodně není. Vlastně to byl pokoj jedné z jeho oveček, ale ta je teď nemocná a tak nahlásil svou přítomnost právě sem. Největší dominantou pokoje byla samozřejmě postel. Obrovská, měkká a potažená rudým sametem, jehož barva působila spolu s jemným odstínem březového dřeva, ze kterého byl zhotoven všechen nábytek, příjemně a relaxačně. Aby to tu nepůsobilo tak chladně, byly na stěnách připevněny dřevěné obklady a na zemi velký, chlupatý, čtvercovitý, hnědý koberec. Itachi se nudil. Nebylo to na něm sice vidět, jako vždy, ale nesnášel, když neměl co dělat. Navíc ta příhoda se Sasukem ho nastartovala a jenom kvůli tomu, že u něj, jako u jednoho z mála mužů, v těchto situacích převládal rozum nad instinkty, to skončilo jenom tak, jak to skončilo. Příště si to naplánuje lépe. Teď už věděl, jak na to, takže...
"Takže se máš na co těšit, bratříčku..." Neubránil se, se sarkastickým podtonem, Itachi v hlasové interpretaci slibu.
"Chtěl jste něco, pane?" Ze dveří vykoukl muž, který vchod do pokoje hlídal. Nejdřív ho Itachi chtěl poslat, s nějakým pěkným přáním, pryč, ale pak se zarazil.
"Přiveďte mi sem Ovečku 34..." Rozkázal přísně.
"Ale Ovečka 34 právě obsluhuje zákaznici, pane..."
"Tak jí dejte někoho náhradního. Bez námitek!"
"A...ano, p...pane!"

Delší sem to nezládla, tak se omlouvám. :( Tu příští protáhnu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | Web | 16. ledna 2012 v 6:55 | Reagovat

Obvykle ráno nic nečtu, ale když mě ta povídka tak uchvátila. Je to vážně perfektní.

2 Loretten Loretten | Web | 16. ledna 2012 v 15:35 | Reagovat

Tak teĎ si přijdu jako totální looooser! Bez námitek :P ...kámo co bude s tou Sakurou :D ?

3 Hizukimaru Hizukimaru | Web | 16. ledna 2012 v 19:47 | Reagovat

V Ovečkách čtyřce to byde napsaný. xD A jinak, děkuju moc za kompliment, sem ráda, že to vůbec někoho baví číst. Děkuju. :-)  :-D

4 Schianni Schianni | Web | 16. ledna 2012 v 19:58 | Reagovat

Dobrý :-) Už mi to tisknout nemusíš :-D Ohodnotim osobně, protože jsem si to stáhla a přečtu v noci ;-) Jako vždycky, nejlepší doba! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama