Ovečky I (Itasasu)

3. ledna 2012 v 22:38 | Hizukimaru |  Ovečky
Prudce vyběhl po točitém dřevěném schodišti a s urážlivým gestem za sebou praštil dveřmi svého pokoje. Pořád mu musí dávat najevo, jak moc je na nich závislý. Nechtěl by, ale copak můžete v sedmnácti najít nějakou slušnou, dobře placenou práci? Všichni po vás chtějí alespoň dva roky praxe.


Jak ho už nudily jejich řeči, typu "Až se budeš dobře chovat, tak o tom pouvažujeme, viď maminko?" nebo "Nos dobré známky a potom teprv ti zvýšíme kapesné." Ono se to zdá docela jednoduché, kdyby za to otec nepřidal vždy tiché: "Možná." Deptalo ho, když s ním jednali, jako s děckem. Tiše seděl a naštvaně upíral uražený pohled na zeď před sebou. Slíbili mu, že mu tu za rok vymalují. Možná. No a právě díky možná je tomu už asi tak šest let. Není čas, nejsou peníze... A přitom těch blbin, co si matka pořizuje. Celé druhé patro jejich poměrně velkého, prostorného domu je plné akvárií s těmi odpornými a slizkými zvířátky, co sou k užitku jenom, kdyby se dali na pánev. Snad jediná ryba, co jí tam ještě chybí je ten modrej pošuk, co je v týmu s jeho bratrem. Jeho bratr! Ten by mu mohl pomoct! Rázně vstal a přímo proletěl velikým, prostorným obývacím pokojem.
"Kam to zase letíš, ty nemáš úkoly?" Optala se ho podezřívavě matka, sledujíc, jak spěšně strhl svůj plášť z věšáku a rychle se do něj soukal.
"Za bráchou." Odvětil stroze a zamával matce před očima sešitem. Ještě že ho napadlo, aby to vzal s sebou. Ale to, co řekl vlastně lež nebyla. I když ho napadalo tisíc lepších a mnohem sprostějších odpovědí, ale neměl důvod jí lhát.
"Do kolika tam budeš?"
"Jak to mám, sakra vědět?"
"To se ptáš mě, když ani sám nevíš?" Zase měla tu svojí "špatnou náladu".
"Je už docela pozdě, tak mu řekni, ať tě zpátky doprovodí."
"Mami!!!! Je mi sedmnáct, sakra!" Tohle už vážně přehání!
"Je to jenom číslo, Sasuke. Navíc se svejma nápadama zapadáš do skupiny osm až jedenáct let." Odvětila kousavě.
"Dooobře, řeknu mu, že mu to vzkazuješ." Rezignoval, když si uvědomil, že diskutovat na tohle téma by trochu trvalo a on si odtud přál co nejdřív vypadnout. Matka už to nijak nekomentovala a tak to bral jako souhlas. Vyběhl do ztichlé chladné ulice. Slunce ještě nezapadlo a tak mu do obličeje uhodily zlatavé paprsky a na chvíli ho oslepily. Itachi bydlel asi šest bloků od domu, kde se svými rodiči PŘEŽÍVAL Sasuke. Platil si tam byt. Až mu bude osmnáct, taky to tak udělá. Ale zatim tu musí ještě rok tvrdnout. Naštvaně nakopl kelímek, který se válel po ulici. Jeho chůze nebyla zrovna nejpomalejší a tak se za chvíli ocitl před vysokou, elegantní budovou. Věděl, že si bratr bere k vysokoškolskému studiu brigády, ale přece jenom, tolik peněz, aby mohl neustále bydlet ve čtyřhvězdičkovém hotelu si obyčejnými brigádami nemohl vydělat... Tak jak...? Tahle otázka ho napadla vždy, když sem za ním přišel. Ohlásil svojí návštěvu sekretářce a ta nejdřív dala vědět Itachimu, že za ním přišel. Jakmile se provedly takové ty formalitky, vyjel hotelovým výtahem až k Itachiho pokoji. Hlasitě zaklepal na dveře. Přišlo mu svým způsobem ponižující, když se musí na svého souruzence takhle dobývat. Otevřel mu vysoký, černovlasý muž. Na sobě měl, jako obvykle černé kalhoty a fialové síťované triko. Itachi. Jeho starší bratr.
"Poď." Místo pozdravu se jenom odklidil ze dveří.
Sasuke si odložilo kabát na skříňku u vchodu do pokoje. Byl tu perfektní pořádek. Ze všecho byla vidět pečlivost jejich majitele. Na rozdíl od jeho pokoje... Úklid rušila pouze hromada popsaných papírů, rozložených po psací desce a založená knížka na pohovce. Itachi se nezůčastněně posadil na židli a nezaujatě se opět začal věnovat spisům a formulářům na stole.
"Takže se tu schováváš před rodiči, nebo snad něco chceš, hm?" Zeptal se nepřítomně a lhostejně se dál věnoval papírům.
"Jenom sem tě chtěl poprosit, jestli by ses nemohl podivat po nějaký práci. Já vim, že nejsem ještě plnoletej, ale..."
"Ale prostě už to s rodičema nemůžeš psychysky vydržet. Mám pravdu?"
"Ne, ne. Jenom že... Jo." Přiznal Sasuke. Bratr odložil papíry a otočil se na něj. Tomuhle rozhovoru už stálo za to se věnovat.
"Nemusim se ptát ani používat sharingan, aby mi bylo jasný, že člověk jako ty nebude mít zájem o práci jenom proto, aby zabil čas. Jde ti o prachy, co?"
"Hmm." Odpověděl neochotně. Připadalo mu to jako výslech a od rodičů choval k výslechům od malička komplexy.
"Mám pro tebe návrh. Pučim ti pro teď něco, ale mám podmínku." Zarazil se a sledoval, jak na to jeho bratříček zareaguje. Sasukeho vůbec takováhle věc nepřekvapila. Vlastně s tím počítal. Výrazem ho vybídl k pokračování.
"Nabídnu ti práci ale ty v ní musíš zůstat minimálně po dobu jedné celé sezony."
"Sice mi připadá, že by sis mohl zvolit lepší podmínku, ale...jo. Budu rád, když díky tomu budu mít tolik peněz, abych nemusel do osmnácti tvrdnout v rodinym baráku. A kdo mě bude zaměstnávat? Jenom abych věděl, jestli budu muset někam daleko..."
"Já." Odpověděl skromně Itachi.
"Počkej?! Ty...ty podnikáš?! Já věděl že s takovejma financema nemůžeš brát jenom brigády!"
"Takže?" Nenechal se odvést od tématu.
"Neni to divný, že bude můj zaměstnavatel bratr? A co na to řeknou rodiče? Takovou dobu to neskryju..."
"Všechno ti zařídim. Přestěhuješ se sem do hotelu. Ale v práci nebude žádnej brácha, jasan?"
"Jojo! Určitě!" Sasuke byl radostí bez sebe. Takže si teď nebude muset šetřit na bydlení, ale bude bydlet díky práci. A to úplně měnilo situaci.
"Mám tě doprovodit domu..." Odtušil, zcela správně Itachi a ukončil definitivně toto téma konverzace. Tím okamžitě Sasukeho zchladil.
"Nejsem malej."
"To netvrdim."
"Ale když..."
"Neboj se, ježiš. Použij to, co sem tě učil. Bude stačit, když mě uviděj z okna."
"Jooo. Dobře. To bude stačit."
"Tak domluveni. Jo a zbal si věci, zejtra k večeru se pro tebe stavim, dřív to nepude, musej ti tu připravit pokoj. S rodičema se dohodnu. A kdyby se ptali, tak hlavně nic nezapírej!"
"Dobře. Fakt dík brácha. Promiň že sem tě rušil."
"V pohodě. Nazdar." Sasuke vyšel potěšen a spokojen na hotelovou chodbu. Vedle nej se objevil jeho klon, který na sebe vzápětí nabral Itachiho podobu. Ušklíbl se nad tím malým podvodem a vyrazil domů.
Itachi se mezitím vrátil ke své práci. Hned navázal hovor, který před tím bráškova návštěva přerušila.
"No? Tak co ste to chtěl?"
"Pane, říkal sem, že mám dva nové zaměstnance."
"Máš tři."
"Cože? Teda... chtěl jsem říct co prosím?"
"Mám ještě jednoho. Pošlu ho za váma zejtra večer."
"Ano, pane. A kdy přibližně?"
"Říkal jsem večer! Je ti na tom něco nejasnýho?!"
"N...ne, pane."
"Dobře. A chtěl jsi ještě něco?"
"Ah... Ano. Už jsem si vzpomněl. Pane, slečna Azazuni Kabba si stěžovala, že se k ní zákazník choval hrubě,"
"Její jméno?"
"Ovečka číslo 64."
"Šedesát čtyři..." Itachi si vyhledal její spis. Byla v práci poměrně nová.
"Dostala zaplaceno?"
"Ano, pane, ale..."
"Tak ať si nestěžuje. Ještě něco?"
"Ještě že v pokojí dvacet tři zákazník rozbil postel a vázu se zrcadlem."
"Pošlete tam ochranku, ať mu vysvětlí, že si to bude příště platit. A že na tohle máme speciální pokoje. Nashle."
"Nashledanou, pane." Zavěsil.
"Vůl jeden." Ulevil si Itachi. Z jeho příjmů si mohl samozřejmě dovolit mnohem víc, ale nechtěl být moc nápadný. I tak ho ta příhoda lehce pobouřila. Ale pak se pobaveně usmál. Už zítra pro něj bude jeho bratříček pracovat..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sasuke-chan-lover Sasuke-chan-lover | 3. ledna 2012 v 23:18 | Reagovat

Jupí! Už sem dlouho takovýhle Itasasu nečetla... wow O_O Ita jako pasák?! :D a ovečky... lol :-D Fakt dost dobrý! prosím, prosím pokráčo!!!! :-P  :-)  :-D

2 Loretten Loretten | Web | 4. ledna 2012 v 15:50 | Reagovat

Jáj...muhaha :D

3 Schianni Schianni | 4. ledna 2012 v 19:15 | Reagovat

Ajájáj... :-D Kdyby to nebylo tak supér, tak bych ti napsala: Ty chyby! :D Né, promiň :D

4 Loretten Loretten | Web | 6. ledna 2012 v 14:49 | Reagovat

Kámo a dělej, jako už fakt přidej další díl :P

5 Hizukimaru Hizukimaru | Web | 6. ledna 2012 v 18:46 | Reagovat

Vlastně sem čekala, až mi to někdo řekne :-D abych věděla, jestli tu hrůzu někdo vůbec čte :-D  :D

6 Ája Ája | Web | 9. ledna 2012 v 23:37 | Reagovat

No wow...dlouho mě nic tolik nezaujalo..já tuším, co to bude za práci xD

7 Anet Anet | 21. ledna 2012 v 18:57 | Reagovat

Jdu číst dál, je to super! :-) Jestli je to ale ta práce, co si myslím, tak chudáček Sasuke. :-D

8 Samaraki Samaraki | 8. února 2012 v 18:56 | Reagovat

Něco podle toho názvu tušim jakou má práci.
Ještě že mám ségru co by to se mnou utahovala aby na to rodiče nepřišli.
No někdo má štěstí, jiný ne zajmalo by mě jak to dopadne du si číst další.  :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama